OLSY Kamenec – z pohledu úplného začátečníka

To se takhle člověk v pondělí před závodem OLSY v Kamenci dozví, že běží. Já, někdo, kdo v životě nedržel hadici ani jiné hasičské náčiní v ruce a hasičské názvy mu nic neříkají (chápej, prostě tlustá hadice, hubená hadice – nějaká savice, béčka…co to vlastně je?). V týdnu jsem absolvovala dvakrát trénink, ať aspoň vím, co mám dělat. Na sucho dobrý, otázka byla, jak to půjde s vodou. Nastala očekávaná sobota, se staženými půlkami jsem vyrazila za zbytkem směr Kamenec. Po příjezdu a příchodu do areálu jsem se sama sebe v duchu ptala, co tady vůbec dělám? Našla jsem zbytek týmu, a v hloubi duše přemýšlela nad životem, a jestli to mám ve svém věku zapotřebí. Díky tomu, že jsme startovaly až předposlední, byl čas okouknout jiné týmy, jejich útoky, případně si udělat větší nervozitu než byla. Po převléknutí a připravení věcí s asistencí trenérů jsme se vydaly na základnu. Při přípravách pan komentátor sděloval odkud jsme a také poznamenal, že jsou zde nastoupené samé mladé slečny. U tohoto výroku jsem se upřímně zasmála, protože to podle roku narození vypadalo jako dva dinosauři (Ivet, promiň) mezi kuřaty ????. Po všech úpravách jsme odkráčely na start, kde jsme odstartovaly napodruhé. Některé
z nás byly nedočkavé. Podruhé to vyšlo, výstřel, rozběh, Áďa košíček, já úspěšný náběr (nečekala jsem to), Lulu mašina a vodička šla dopředu. Rozdík klapnul, do céček voda dotekla, Terka se Šárkou šly na dobrý čas. ALE nebylo nám přáno, Šárka se rozhodla, že obecenstvo v tom ošklivém parnu potřebuje schladit a evidentně nejen oni. Aby se srovnala, Lulu ubrala na plynu a osvěžení padlo na mě. Chybička se vloudila a Janička nenašroubovala svojí savici na druhou. Časomíra se zastavila něco po 30 vteřinách. No, na to, že tým byl v podstatě celý přeskládaný a některé běžely posty, které v životě neběžely, to mohlo být horší, ale i lepší. Heslo naší Terky jsme vyplnily: “písmenka nesbíráme ani v polívce”. Skončili jsme sice na 20. místě z 23 ženských družstev, ale odvážíme si další zkušenosti. Nezbývá než poděkovat trenérům za pomoc a ostatním holkám za důvěru, že mě, dinosaura, vzaly mezi sebe a slibuji, že občasnou důvěru ve mě vkladenou nezklamu. Tak třeba na dalším závodě.

                                                                                                                  Za SDH Jana Bukáčková (ta mladší)

Fotogalerie